28 Cdo 91/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobkyň: a) Z. S., a b) D. C., zastoupen advokátem, proti žalovanému: obec Ch., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 56/2006, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 26 Co 99/2008-118, takto: Dovolání žalobkyň se odmítá. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Vzhledem k potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu o meritu věci ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně (zamítnutí žaloby na určení, že žalobkyně a) a b) jsou podílovými spoluvlastníky o velikosti podílu každé z nich jedné poloviny pozemkové parcely č. 153/52 v k.ú. Ch.) mohlo být dovolání  přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. , tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Tato podmínka přípustnosti není naplněna. Dovolatelky především neformulovaly konkrétně a jasně právní otázku, kterou má být dovolací soud v intencích výše citovaného ustanovení o přípustnosti dovolání vázán. Jejich dovolání v podstatě požaduje úplnou právní revizi věci (problematika vydržení v konkrétní situaci) a je doprovozeno popisem skutkového stavu.                             Žalobkyně podle všeho zaplatily dodatečnou částku i v hodnotě sporného pozemku, ale ohledně něj neuzavřely písemnou smlouvu o jeho převodu s prodávajícími manželi V. Kupní smlouva z 23. 3. 1970 byla i tehdy obligatorně písemná (§ 46 a násl. obč. zák. v tehdejším znění), registrována Státním notářstvím a kromě převáděného domu, jím zastavěné plochy a zahrady parc. č. 153/25 obsahovala i výslovný dovětek o spoluvlastnictví pozemku parc. č. 153/32, u kterého se předpokládá rozdělení. I z něj je zřejmé, že zbylé sporné pozemky v sousedství bylo třeba právně dořešit a s tím je spojen nynější spor, v němž žalovaný – na základě zjištěných pozemkových nesrovnalostí – roku 2004 nabídl odkup sporného pozemku žalobkyním. Za těchto okolností dovolací soud přisvědčuje odvolací instanci stran závěrů o subjektivní vědomosti o pozemku a o nedostatku dobré víry žalobkyň, jakož i ohledně ostatních právních závěrů a skutkových zjištění, zejména k právnímu osudu oddělované části „b“ nynějšího pozemku parc. č. 153/52.     Odvolací soud tedy nepochybil při hmotněprávním posouzení věci, není konstatován judikatorní přesah věci ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání se proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř., jakož i za použití § 243c odst. 2 o.s. ř., odmítá. Žalovaný má podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., odměna 20.000,- Kč, krácená o polovinu, tj. na 10.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 cit. vyhlášky), a dále krácená ještě o 50 % podle § 18 odst. 1  téhož předpisu (za jediný úkon v dovolacím řízení) na 5.000,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,  Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). S připočtením 19% DPH pak náklady žalovaného činí 6.307,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 3. prosince 2009 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu