29 Cdo 2019/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Ing. Z. P., a b) M. P., obou zastoupených JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, proti žalovanému Ing. Š. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně V., spol. s r. o., za účasti G. R., k. s., zastoupené JUDr. F. H., advokátem, , jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 828/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008, č. j. 4 Cmo 28/2007-119, takto: I.       Dovolání se odmítá. II.      Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 20. března 2002, č. j. 13 Cm 828/01-46, Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně V., spol. s r. o. vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (poté co jeho předchozí rozsudek Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 29. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1081/2003, a věc mu vrátil k dalšímu řízení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud - vycházeje ze závazného právního názoru obsaženého v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu  - přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou žalobci jako zástavní dlužníci uzavřeli s Investiční a poštovní bankou a. s. (dále též jen „banka“) jako zástavní věřitelkou dne 16. března 1995  k zajištění pohledávky zástavní věřitelky vůči pozdější úpadkyni (dále též jen „zástavní smlouva“), je platná. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [a že je tedy dán dovolací důvod podle ustanovení     § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“] a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání, jež může být v dané věci přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,  Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem vychází ze závěrů, které Nejvyšší soud formuloval ve svém předchozím (výše označeném) rozsudku v této věci (a na nějž potud odkazuje). Údajný (dovolateli tvrzený) rozpor kasačního rozsudku Nejvyššího soudu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96 (uveřejněnému v časopise Soudní rozhledy číslo 6, ročník 1997), pro který jedině dovolatelé žádají dovolání připustit, zde není. Závěry, jež odvolací soud převzal z kasačního rozsudku Nejvyššího soudu se opírají o výklad listiny (zástavní smlouvy) a z mezí daných ustanovením § 35 odst. 2 zákona č.  40/1964 Sb., občanského zákoníku nevybočují. Výrok o nákladech řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3  o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného ani u vedlejší účastnice žádné  prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. září 2009 JUDr. Zdeněk  K r č m á ř předseda senátu