29 Cdo 3843/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce R. D., zastoupeného Mgr. P. N., advokátem, proti žalovanému L. B., zastoupenému JUDr. I. W., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 3/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2009, č. j. 7 Cmo 503/2005-99, takto: I.        Dovolání se odmítá. II.       Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 17. března 2005, č. j. 3 Cm 3/2005-31, jímž Krajský soud v Brně ponechal v  platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 8. prosince 2004,   č. j. 3 Sm 306/2004-13, v rozsahu, v němž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku  38.500,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Učinil tak proto, že podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Přitom spor o zaplacení směnky je z hlediska procesního ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. p) o. s. ř. obchodní věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3561/2008). Skutečnost, že odvolací soud účastníky řízení nesprávně poučil, že dovolání je přípustné, pak přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. října 2009 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu