29 Cdo 4996/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. P. s. r. o., zastoupené Mgr. R. K., advokátem, proti žalovanému R. S., zastoupenému JUDr. O. N., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 1/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2008, č. j. 7 Cmo 436/2007-178, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen  zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů  dovolacího  řízení částku 12.257,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. března 2007, č. j. 42 Cm 1/2004-138, kterým Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. září 2001, č. j. 42 Sm 414/2001-10, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2006, č. j. 42 Cm 1/2004-95, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 200.000,- Kč s 6% úrokem od 1. července 2000 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitek, které žalovaný vznesl proti směnečnému platebnímu rozkazu, akcentuje, že provedeným dokazováním bylo zcela nepochybně zjištěno, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala, zajišťovala „dluh otce žalovaného ve vztahu k žalobci“ a „nelze tedy konstatovat, že by ve vztahu ke směnce neexistovala žádná kauza“. Povinnosti plnit ze směnky přitom nemůže žalovaného zprostit ani skutečnost, že žalovaný je „osobou odlišnou od osoby dlužníka z kauzální pohledávky“. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že dovolatel – jakkoli výslovně připíná svou argumentaci k dovolacím důvodům podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. – ve skutečnosti polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů o tom, že sporná směnka zajišťovala splnění žalobkyniny pohledávky za otcem žalovaného ze smlouvy o půjčce, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Jelikož dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobkyni nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.257,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle § 3 odst. 1 bodu 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč (za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání) a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty (srov. § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 1.957,- Kč.   Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 14. října 2009 JUDr. Petr  G e m m e l předseda senátu