29 Cdo 5153/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A. E. L., zastoupené JUDr. P. V., Ph.D., LL.M., advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. L. Š., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 44/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2007, č. j. 6 Cmo 26/2007 – 149, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č. j. 23 Cm 44/2004 – 113, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 22. září 2000, č. j. Sm 666/2000 – 14. Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, dle kterých žalobkyně prokázala, že jí vzniklo právo na plnění ze směnky, z níž se domáhá plnění (dále jen „směnka“) v žalované výši, když předložila originál směnky s tím, že směnka na ni byla indosována společností A. P., a. s., a to po splatnosti směnky. Plně se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o obsahu ujednání mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně o vyplnění směnky, obsaženého v čl. II. úvěrové smlouvy sjednané mezi A. P., a. s. a T. I. P., investiční společnost, s. r. o. Odvolací soud shledal správným i závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal důvodnost svých námitek, že směnka byla doplněna v rozporu s ujednáním o vyplnění směnky, když jeho „svědecká“ výpověď, v níž uvedl, že předchůdkyně žalobkyně před doplněním směnky využila pouze jednoho zajišťovacího prostředku a zbylé dva zajišťující prostředky nevyužila, čímž nedodržela ujednání o vyplnění směnky, byla zpochybněna svědeckou výpovědí svědka P. A. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které spatřuje v nesprávném závěru, že blankosměnka byla vyplněna v souladu s uzavřenou vyplňovací dohodou. Dovolatel má za to, že majitel blankosměnky se v rozporu s vyplňovacím oprávněním provinil hrubou nedbalostí a jeho směnečný nárok mu nemůže být přiznán. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam  nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Dovolacími námitkami zpochybněný závěr odvolacího soudu  o tom, že žalovaný neprokázal tvrzení, že směnka, která byla původně blankosměnkou, byla doplněna v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě  a jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. září 2009   JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu