29 Cdo 5400/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovanému S. Ž., zastoupenému JUDr. M. V., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 117/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2008, č. j. 6 Cmo 278/2007-325, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2008, č. j. 6 Cmo 278/2007-325, v průběhu řízení o odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 28. května 2007, č. j. 45 Cm 117/2004-274, jímž Krajský soud v Plzni s poukazem na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) připustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupila M., s. r. o., (dále jen „společnost“), rozhodl, že bude v řízení pokračovat na místo dosavadní žalobkyně Č. k. a. s Č. r. – M. f.. Přitom zdůraznil, že Č. k. a. zanikla 31. prosince 2007 bez likvidace a jejím právním zástupcem se stal stát, zastoupený M. f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud „vydal napadené usnesení bez toho, aby se vypořádal s existencí byť nepravomocného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2007, č. j. 45 Cm 117/2004-274“, jímž soud prvního stupně rozhodl, že připouští, aby do řízení vstoupil na místo žalobkyně Č. k.a. nový účastník - společnost. Podle názoru dovolatele mohl odvolací soud rozhodnout o vstupu Č. r.na místo dosavadní žalobkyně pouze za předpokladu, že „by zároveň zrušil citované usnesení Krajského soudu v Plzni nebo že by zároveň toto rozhodnutí změnil tak, že do řízení vstupuje žalobkyně - společnost na místo Č. r.. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalovaného, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b)o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.). Učinil tak proto, že postup odvolacího soudu plně odpovídá závěrům formulovaným právní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 4353/2008) i právní teorií (viz. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 486). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. ledna 2009 JUDr. Petra G e m m e l předseda senátu