29 Cdo 917/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E. C. k., s. r. o., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, proti žalované Ing. S. S., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně I.&C. s. r. o., zastoupené JUDr. Mgr. M. J. M., advokátkou, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 Cm 78/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2007, č. j. 15 Cmo 39/2007-99, takto:   I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 6. prosince 2006, č. j. 44 Cm 78/2003-70, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu, kterou se žalobkyně (E. C. V., s. r. o.) domáhala vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadkyně I.&C. s. r. o.) určení, že má za úpadkyní pohledávku druhé třídy bez nároku na oddělené uspokojení ve výši 160.278,90 Kč. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako bezpředmětné. Učinil tak proto, že v průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. února 2008, č. j. 44 K 11/2002-233, které nabylo právní moci 28. března 2008, zrušil konkurs na majetek úpadkyně proto, že majetek konkursní podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (§ 44 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Opravný prostředek (dovolání) se tudíž stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí a je tak namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).   V této věci plyne bezpředmětnost dovolání z toho, že i kdyby je Nejvyšší soud shledal přípustným, věcně je přezkoumal a napadené rozhodnutí případně zrušil, nemohly by se výsledky dovolacího přezkumu již v žádném směru projevit v konkursu, jímž (a pro který jedině) byl tento spor vyvolán (k osudu sporů vyvolaných konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. po zrušení konkursu, srov. i výklad podaný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněném pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3/ o. s. ř., odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u  žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nebyly zjištěny. Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. září 2009 JUDr. Zdeněk  K r č m á ř předseda senátu