29 Odo 1486/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ V. A., a b/ D. A., zastoupených JUDr. J. S., advokátkou, proti žalovanému Dr. J. T., jako správci konkursní podstaty úpadce Z. d. S. v l., zastoupenému Mgr. Ing. S. H., advokátkou, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Cm 66/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2006, č. j. 6 Cmo 93/2004-335, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalobců proti v záhlaví označenému rozsudku. (jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil  k odvolání žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2004, č. j. 8 Cm 66/2000-282, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. února 2004, č. j. 8 Cm 66 2000-288, o zamítnutí žaloby o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce) Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné. Učinil tak proto, že otázka, k jakému okamžiku je třeba posuzovat nápadnou nevýhodnost právního úkonu, pro kterou dovolatelé přisuzovali napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou. Konkrétně jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,  rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 64/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v poměrech výkladu § 15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 162, na který napadené rozhodnutí výslovně odkazuje. Z napadeného rozhodnutí přitom  vyplývá, že úsudek o nápadné nevýhodnosti podmínek, za nichž byly nemovitosti převedeny z pozdějšího úpadce na dovolatele, učinil odvolací soud na základě porovnání sjednané kupní ceny s cenou obvyklou v době uzavření kupní smlouvy, s tím, že kupní cena je třikrát nižší než cena obvyklá.   Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.   Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. února 2009 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu