30 Cdo 3879/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce A. N., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) České republice – M. p. m. r., a 2) M. H., o zaplacení 237.154,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn.  4 C 230/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2006, č.j. 14 Co 57/2006-133,  takto: I. Dovolání žalobce  se  odmítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 23. listopadu 2005, č.j. 4 C 230/2004-110, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 237.154,- Kč (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. června 2006, č.j. 14 Co 57/2006-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ač dovolatel ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, právní otázku, jež by měla být v dané věci zásadně významná, dovolatel v podaném dovolání nevymezuje. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel předkládá svou skutkovou verzi jím zhodnocených důkazů, v tomto směru polemizuje se závěry soudů obou stupňů, a zdůrazňuje, že „Pokud by soudy v souladu se zákonnými ustanoveními provedly řádné zhodnocení důkazů, nebylo by možné, aby vydaly rozhodnutí v té podobě, v jaké učinily. Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že nesprávný úřední postup nebyl prokázán. Navrhovatel je však přesvědčen o opaku a věří, že i dovolací soud dospěje k přesvědčení o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci...když soudy obou stupňů dospěly shodně k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo k porušení povinnosti a nesprávnému úřednímu postupu a žaloba byla zamítnuta.“ Pokud je tedy dovolatelem argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily při zjišťování skutkového stavu věci, dospěly by k jinému právnímu posouzení věci; uplatnění dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) je vyloučeno. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem, neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. června 2009 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu