32 Cdo 1271/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců  JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně Š., s.r.o., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, proti žalovanému S. Š., zastoupenému JUDr. M. F., advokátem, o zaplacení částky 195.494,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 283/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č.j. 2 Cmo 213/2006-99, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady odvolacího řízení ve výši 12.118,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Dovolání podané žalovaným proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve výroku označenému, jímž byl v celém rozsahu potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2006, č.j. 51 Cm 283/2001-68, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 195.494,60 Kč z titulu vzájemného vypořádání závazků po zániku smlouvy o finančním leasingu, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť podmínky  tohoto ustanovení v dané věci nebyly splněny (soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém původním, odvolacím soudem zrušeném rozhodnutí), není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolací soud neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu mohl mít po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). tj. že by řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo by řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, to vše za předpokladu, že taková otázka je pro napadené  rozhodnutí podstatná (je na ní založen výrok rozhodnutí odvolacího soudu) a způsob jejího řešení byl dovoláním napaden. Dovolatelova námitka týkající se existence pravomocného soudního rozhodnutí (rozhodnutí vydaného v trestním řízení proti osobě, která vozidlo, které bylo předmětem leasingu, odcizila) k náhradě škody ve výši 243.710,- Kč, nesměřuje k problému, který by mohl mít zásadní právní význam za situace, kdy je ze skutkových zjištění soudy učiněných zřejmé, že škodu v této výši (která by dle dovolatele měla mít „stejný charakter jako částka získaná prodejem vozu“) škůdce dosud neuhradil. Sama existence pravomocného rozhodnutí nezpůsobuje zánik závazku, v daném případě závazku nahradit škodu (viz § 559 odst. 1 obč. zák.) a nemůže být důvodem k tomu, aby žalobkyni nebylo přiznáno právo vůči žalovanému vycházející z jiného titulu. Problematiku existence nároku jednoho subjektu na totéž plnění proti dvěma subjektům (proti každému z nich z jiného právního důvodu) Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již řešil (srovnej např. důvody rozhodnutí  ze dne 23. dubna 2003, sp. zn. 25 Cdo 1520/2001 /jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 65/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/ a ze dne 24. července 2002, sp. zn. 25 Cdo 499/2002) a nemá důvod se od závěrů tam učiněných odchýlit. Výhrada vůči nesprávnosti skutkových zjištění týkající se  důvodů výpovědi (související) pojistné smlouvy, tj. námitka vůči nesprávností či neúplností skutkových zjištění, není vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 3 o.s.ř.); ten může být úspěšně uplatněn pouze tehdy, je-li přípustnost dovolání posuzována podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit, dovolání jako nepřípustné dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. proto odmítl.   O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni vznikly náklady za zastoupení advokátem,  který učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon (vyjádření k dovolání), výše odměny činí tedy podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, částku 10.135,- Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu a náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 1.983,- Kč. Náklady dovolacího řízení tak činí celkem 12.118,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 30. března 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu