32 Cdo 1324/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře, a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce A.  S.  (dříve podnikatel), zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, proti  žalované H. s.r.o., zastoupené Mgr. A. V., advokátem, o 764 935,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod  sp. zn. 42 Cm 37/2002, o dovolání žalobce  proti  rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2008, č. j. 4 Cmo 332/2007-294, takto: I. Dovolání  se odmítá. II.      Žalobce  je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce Mgr. A. V. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobce  proti  v záhlaví označenému  rozsudku,  jímž Vrchní soud v Praze  potvrdil  rozsudek Krajského  soudu v Plzni ze dne 23. května 2007, č. j. 42 Cm 37/2002-255, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 764 935,20 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle  § 237  odst. 1  písm. b) občanského  soudního řádu  ve  znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12.  přechodných  ustanovení  zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve  věci  nebylo  soudem  prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo  shledáno přípustným ani podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť dovolatel v dovolání uplatnil pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které  nemá podle obsahu spisu v  podstatné  části  oporu v  provedeném dokazování), jehož prostřednictvím zpochybňoval skutkové zjištění odvolacího soudu v otázce zaplacení částky 474 000 Kč. Dle tohoto ustanovení  však  tento  dovolací  důvod nemůže přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle  § 237 odst. 1 písm. a)  a b) o. s. ř.,  popřípadě  podle  obdobného  užití  těchto  ustanovení (§ 238 a § 238a), a nikoli tehdy (jak  je tomu i v posuzované věci), je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. teprve zvažována. Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje  proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný prostředek  přípustný. Nejvyšší soud  je proto,  aniž   nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny  za zastupování advokátem  v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15 a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.,  v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 12. listopadu 2009 JUDr. Miroslav  G a l l u s předseda senátu