32 Cdo 147/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců  JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně K. Z. a.s.B., proti žalované E.O.E., a.s., , o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 88/2002, o žalobcově dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. července 2007, č.j. 5 Cmo 176/2006-122, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobcovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2005,             č.j. 34 Cm 88/2002-82, v  části, kterou byla zamítnuta žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 155.702,- Kč s příslušenstvím, není přípustné.  Podmínky § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvého rozhodl v této věci jediným rozsudkem, dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolací soud totiž neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam ( § 237 odst.  3 o.s.ř. ). Dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu neklade. Námitka vůči způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem směřuje vůči správnosti učiněných skutkových zjištění, uplatňován je tedy dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který však vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání (§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.) nelze úspěšně uplatnit. Dovolací soud neshledal, že by odvolací soud řešil otázku, která byla pro jeho rozhodnutí určující, totiž otázku vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, k němuž mělo dle dovolatelových tvrzení dojít dvojím plněním z téhož titulu, v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.   O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci, který by jinak měl vůči dovolatelce právo na náhradu nákladů řízení podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. února 2009 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu