32 Cdo 1575/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře, a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně  S.  o. s. G., a.s., zastoupené F. B., advokátem, proti  žalované Č. a.s., o 7 698 425 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod  sp. zn. 14 Cm 312/2001, o dovolání žalobkyně proti  rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 2 Cmo 160/2008-202, takto: I. Dovolání  se odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobkyně  proti  v záhlaví označenému  rozsudku,  jímž Vrchní soud v Praze  potvrdil  rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2007, č. j. 14 Cm 312/2001-186, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 7 698 425 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle  § 237  odst. 1  písm. b) občanského  soudního řádu  ve  znění  účinném  do  30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12.  přechodných  ustanovení  zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl v rozsahu částky 7 698 425 Kč s příslušenstvím všemi třemi rozsudky – ze dne 10. prosince 2004, č. j. 14 Cm 312/2001-78, dále ze dne 8. března 2006, č. j. 14 Cm 312/2001-131, a konečně ze dne 28. prosince 2007, č. j. 14 Cm 312/2001-186 – stejně – žalobu zamítl). Dovolání nebylo  shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka nevymezila v dovolání žádnou právní otázku, na jejímž řešení by odvolací soud napadené  rozhodnutí založil. Dovolací  námitky, jimiž  zpochybňuje  skutková  zjištění a hodnocení důkazů, na nichž odvolací soud založil závěr o výkonu zadržovacího práva ze strany žalované, lze  z  hlediska  jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v  podstatné  části  oporu v  provedeném dokazování). Dle tohoto ustanovení  však  tento  dovolací  důvod nemůže přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle  § 237 odst. 1 písm. a)  a b) o. s. ř.,  popřípadě  podle  obdobného  užití  těchto  ustanovení (§ 238 a 238a o. s. ř.), a nikoli tehdy (jak  je tomu i v posuzované věci), je-li přípustnost dovolání zvažována podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje  proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný prostředek  přípustný. Nejvyšší soud  je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a  odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. listopadu 2009 JUDr. Miroslav  G a l l u s předseda senátu