32 Cdo 1667/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní   věci  žalobce  Ing. V. Z., zastoupeného  JUDr.  A.  J.,  advokátem,  proti  žalovanému Ing. V. Ž. (dříve podnikatel), zastoupenému  JUDr.  M.  V.,  advokátem, o 170 434,86 Kč  s příslušenstvím,  vedené  u Okresního soudu  v  Táboře  pod  sp. zn. 7 C 210/2005, o  dovolání  žalovaného  proti   rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4. prosince 2007, č. j. 26 Co 677/2007-126, takto: I.        Dovolání  se odmítá. II.    Žalovaný  je povinen  zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 517 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. A. J. O d ů v o d n ě n í : Dovolání   žalovaného   proti  rozsudku ze  dne  4. prosince 2007, č. j. 26 Co 677/2007-126, v rozsahu, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil  rozsudek  Okresního soudu  v  Táboře ze dne 20. září 2007, č. j. 7 C 210/2005-100,  ve výrocích, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 106 654 Kč s příslušenstvím a dále částku 51 280,86 Kč, není přípustné  podle  § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu  (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání  nebylo  shledáno přípustným ani podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda  napadené  rozhodnutí  odvolacího soudu  má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezil. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele směřující pouze do skutkových zjištění nemohou v posuzované věci přípustnost dovolání založit [srov. ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., které v něm obsažený dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spojuje výslovně  toliko  s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1  písm.  a) a b) o. s. ř.,  popřípadě  podle  obdobného  užití  těchto  ustanovení (§ 238 a § 238a), což případ podaného dovolání není], lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první, o. s. ř.),   pro  nepřípustnost  odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první  a  § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto,  nemá  na náhradu svých nákladů právo a je povinen uhradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 8 537,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1, § 15 a  § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších  předpisů a z paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 679,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 19. května 2009 JUDr. Miroslav   G a l l u s předseda senátu