32 Cdo 1683/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní   věci  žalobce V. K., zastoupeného Mgr. J. F,  advokátem,  , proti  žalované  D. B. spol. s r.o.,  , zastoupené JUDr. L.K., advokátkou, , o určení vlastnictví k nemovitostem,  vedené  u Městského soudu  v Brně  pod sp. zn. 44 C 165/2004, o  dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2007, č. j. 44 Co 415/2006-133, takto: I. Dovolání  se odmítá. II.      Žalobce  je povinen zaplatit  žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. L.K.. O d ů v o d n ě n í : Dovolání   žalobce proti  v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně  potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. května 2006, č. j. 44 C 165/2004-109, kterým byl zamítnut návrh na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí, a bylo rozhodnuto nákladech řízení (výrok I.), a jímž dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle  § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu  (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  v  celém rozsahu)  lze  dovodit,  že  jím   dovolatel   brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé,  nebylo  shledáno přípustným ani podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Námitka   dovolatele,   že   odvolací   soud  nesprávně  posoudil  smlouvu   ze   dne 24. listopadu 1994 jako smlouvu o prodeji části podniku, neboť neobsahuje „parametry“ smlouvy o prodeji (části) podniku, zejména „z hlediska vyváženosti převzetí aktiv a pasiv“, nemůže zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu o platném uzavření této smlouvy (včetně z toho vyplývajícího důsledku, že v souvislosti s nabytím vlastnického práva společností D., spol. s r.o. podle této smlouvy žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem pozbyl), neboť všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, přecházejí z prodávajícího na kupujícího ze zákona (srov. § 477 odst. 1 obchodního zákoníku, dále shodně též například právní závěry v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2005, sp. zn. 35 Odo 653/2004, uveřejněném pod číslem 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání nemohla založit ani námitka dovolatele o porušení zásady dvojinstančnosti  řízení  v  rámci  jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jelikož ani jeho prostřednictvím dovolatel nevymezil takovou otázku, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno a pro kterou by mohl Nejvyšší soud dospět  k  závěru  o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Navíc dle § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. by mohl dovolací soud přihlédnout k vadám řízení jen v případě přípustného dovolání. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první, o. s. ř.),   pro nepřípustnost odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto,  nemá  na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 5 000 Kč  podle  § 5 písm. b),  § 10 odst. 3, § 14  odst. 1, § 15 a  § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších  předpisů, a z paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. května 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu