32 Cdo 1802/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy  JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v právní věci žalobkyně L. – s. s.r.o., zastoupené  Mgr.  M. Š., advokátkou, proti žalované S. Š. s.r.o., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, o 71 413 Kč s příslušenstvím, vedené  u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 254/2008,  o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 31. července 2008, č. j. 7 C 254/2008-48, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 21 Co 542/2008-68, takto: I. Řízení o „dovolání“  proti  rozsudku  Okresního  soudu Praha - západ ze dne 31. července 2008, č. j. 7 C 254/2008-48, se zastavuje. II. Dovolání  proti  rozsudku  Krajského  soudu  v Praze ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 21 Co 542/2008-68, se  odmítá.       III. Žalovaná  je povinna zaplatit  žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 143,50 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám  jejího  zástupce Mgr. M. Š. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů blanketním dovoláním ze dne 27. ledna 2009, podaným k poštovní přepravě 28. ledna 2009, jehož zdůvodnění doplnila podáním ze dne 19. března 2009, předaným téhož dne k poštovní přepravě. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“  žalované  proti  rozhodnutí  soudu  prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Podle  ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. musí  být  v  dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a  své  dovolání  doplnit  o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř., t. j. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v § 241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými  a  k  opožděnému  doplnění  dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. A tak tomu bylo i v posuzované věci. Z dovolání na č. l. 76 spisu se podává, že žalovaná jej podala, aniž v něm uplatnila či jakkoli vymezila  některý z dovolacích důvodů  taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Podle doručenky na č. l. 74 spisu byl rozsudek odvolacího soudu žalované doručen dne 28. listopadu 2008. Ve smyslu § 57 odst. 2 věty první o. s. ř. proto připadl konec dvouměsíční lhůty k  podání dovolání, jakož  i  zákonné  lhůty  k  jeho  případnému  doplnění  na  středu 28. ledna 2009. Pakliže dovolatelka své dovolání v této lhůtě nedoplnila, stala se tímto marným uplynutím lhůty stanovené v § 241b odst. 3 větě první o. s. ř. vada dovolání spočívající v nekonkretizaci dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalované trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání  (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 4 862,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1  vyhlášky  č. 484/2000 Sb.,  ve  znění  pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k  dovolání)  podle  § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,  při připočtení 19%  daně z přidané hodnoty ve výši 981 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 21. října 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu