32 Cdo 2362/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky  rozhodl  v  senátě  složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v právní věci žalobkyně P. G. s.r.o., zastoupené Mgr. M. D., advokátem, proti žalovanému K. N., zastoupenému JUDr. V. Š., advokátem, o 25 000 Kč s příslušenstvím, vedené  u  Obvodního  soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 237/2005,  o  dovolání   žalovaného  proti  rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2007, č. j. 39 Co 543/2006-63, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný  je povinen zaplatit  žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.793,50 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce Mgr. M. D. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. srpna 2006, č. j. 18 C 237/2005-40, jímž  bylo  uloženo  žalovanému zaplatit žalobkyni 25 000 Kč a náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné. Podle ustanovení § 236 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem  přípustnosti  dovolání  podle   ustanovení   § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (o zaplacení žalované částky z titulu zákonného ručení žalovaného podle § 106 odst. 2 obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto  ve věci samé o peněžitém  plnění  ve výši 25 000 Kč. Jde tedy ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud  proto dovolání žalovaného, aniž  ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením  odmítl  pro  nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto,  nemá  na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 2 887,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1, § 15 a  § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších  předpisů, a z paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 606 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 19. května 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu