32 Cdo 2557/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce JUDr. J. V., zastoupeného  JUDr.  M. B., advokátem, proti žalované  O. a.s., o zaplacení 832 019 Kč  s  příslušenstvím,  vedené  u  Městského soudu v Praze pod  sp. zn. 31 Cm 27/96,  o  dovolání    žalobce   proti    rozsudku   Vrchního   soudu  v Praze  ze  dne 28. listopadu 2008, č. j. 8 Cmo 236/2008-360, takto: I. Dovolání se odmítá. II.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobce  proti  v záhlaví označenému  rozsudku,  jímž Vrchní soud v Praze  potvrdil  zamítavý  rozsudek  (v  pořadí  druhý  ve  věci)  Městského  soudu  v  Praze  ze dne 7. února 2008, č. j. 31 Cm 27/96-324, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné  podle  § 237  odst. 1  písm. b) občanského  soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále  též  jen  „o. s. ř.“ (srov.  čl. II. bod 12.  přechodných  ustanovení  zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – ze dne 16. prosince 2004, č. j. 31 Cm 27/96-169, a ze dne 7. února 2008, č. j. 31 Cm 27/96-324 – stejně – žalobu zamítl). Dovolání, z jehož obsahu  (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán celý výrok rozsudku odvolacího soudu)  lze dovodit,  že  jím dovolatel brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí  v  rozsahu, v němž  odvolací  soud  potvrdil   rozsudek   soudu   prvního   stupně v zamítavém výroku  ve  věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, který dovolatel spatřoval v tom, že odvolací soud řešil otázku existence jeho nároku z bezdůvodného obohacení v návaznosti na jeho aktivní věcnou legitimaci v rozporu s hmotným právem. I když aktivní věcná legitimace žalobce je dána tím, že v důsledku postoupení  žalobní  pohledávky  vstoupil  do  práv  původního věřitele, tato skutečnost sama o sobě  ještě  nečiní  tuto  pohledávku  důvodnou  a  oprávněnou. Správný závěr o tom, že se žalovaná (do 1. července 2009 zapsaná v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze – oddíl B, vložka 610, pod obchodní firmou O. V. P., a.s.) na úkor žalobce (jeho právního předchůdce) bezdůvodně neobohatila, založil odvolací soud na skutkových zjištěních soudu prvního stupně, totiž na tom, že žalovaná plnění poskytnuté P. d. M., (dále též jen „P. M.“), nepřijala, když je nejprve vrátila a poté, co jí bylo znovu poskytnuto, předmět plnění na základě vzájemné dohody uskladnila a na jeho pokyn jej předala společnosti P. s.r.o., se kterou P. M. uzavřelo smlouvu na jeho dodávku. Za situace, kdy dovolací soud neshledal, že by bylo právní posouzení věci odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem, přičemž z obsahu uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít,  že  dovolání  žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.  Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval   jednání (§ 243a  odst. 1 věta první o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá s ohledem na výsledek řízení  na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. prosince 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu