Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2734.2009.1
Datum rozhodnutí09.12.2009
SoudNS
Spisová značka32 Cdo 2734/2009
Zdrojnsoud.cz
Typ rozhodnutíUsnesení
KategorieD
Ke staženíPDF | RTF

Odůvodnění

32 Cdo 2734/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně V. V., zastoupené  JUDr.  M. B., advokátem, proti  žalované  O., o zaplacení 655 866 Kč  s  příslušenstvím,  vedené  u  Městského soudu v Praze pod  sp. zn. 31 Cm 541/95,  o dovolání   žalobkyně  proti    rozsudku   Vrchního   soudu  v  Praze  ze  dne 30. října 2008, č. j. 8 Cmo 265/2008-415, takto: I. Dovolání  se odmítá. II.     Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobkyně proti v záhlaví označenému  rozsudku,  jímž Vrchní soud v Praze  potvrdil  zamítavý  rozsudek  (v  pořadí  čtvrtý  ve  věci)  Městského  soudu  v  Praze  ze dne 7. února 2008, č. j. 31 Cm 541/95-383, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné  podle  § 237  odst. 1  písm. b)  občanského  soudního  řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále  též  jen  „o. s. ř.“ (srov.  čl. II. bod 12.  přechodných  ustanovení  zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené  věci  naplněny (soud  prvního  stupně  rozhodl  všemi  čtyřmi  rozsudky – ze  dne 4. dubna 2000, č. j. 31 Cm 541/95-35,  ze dne 5. června 2001, č. j. 31 Cm 541/95-113, ze dne 15. listopadu 2005, č. j. 31 Cm 541/95-263, a ze dne 7. února 2008, č. j. 31 Cm 541/95-383 – stejně – žalobu zamítl). Dovolání, z jehož obsahu  (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán celý výrok rozsudku odvolacího soudu)  lze dovodit,  že  jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí  v  rozsahu, v němž  odvolací  soud  potvrdil   rozsudek   soudu   prvního   stupně v zamítavém výroku  ve  věci samé, nebylo  shledáno   přípustným ani podle § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, který dovolatelka spatřovala v tom, že odvolací soud řešil otázku existence jejího nároku z bezdůvodného obohacení v návaznosti na její aktivní věcnou legitimaci v rozporu s hmotným právem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána tím, že v důsledku postoupení  žalobní  pohledávky  vstoupila  do  práv  původního věřitele. Tato skutečnost sama o sobě  ještě  nečiní  tuto  pohledávku  důvodnou  a  oprávněnou. Správný závěr o tom, že se žalovaná (do 1. července 2009 zapsaná v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze – oddíl B, vložka 610, pod obchodní firmou O. V. P., a.s.) na úkor žalobkyně (jejího právního předchůdce) bezdůvodně neobohatila, založil odvolací soud na skutkových zjištěních soudu prvního stupně, totiž na tom, že žalovaná plnění poskytnuté Polnohospodárským družstvem M., (dále též jen „P. M.“), nepřijala, když je nejprve vrátila a poté, co jí bylo znovu poskytnuto, předmět plnění na základě vzájemné dohody uskladnila a na jeho pokyn jej předala společnosti P. s.r.o., se kterou P. M. uzavřelo smlouvu na jeho dodávku. Za situace, kdy dovolací soud neshledal, že by bylo právní posouzení věci odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem, přičemž z obsahu uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít,  že  dovolání  žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.  Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání (§ 243a  odst. 1 věta první o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá s ohledem na výsledek řízení  na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 9. prosince 2009 JUDr. Miroslav  G a l l u s předseda senátu

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky