32 Cdo 2943/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní věci žalobkyně A. Z., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. N., advokátem, proti  žalované P. P. s.r.o., zastoupené Mgr. P. Z., advokátem, o 204 313,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu  v Brně pod sp. zn. 36 Cm 192/2002, o dovolání  žalované proti  rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2008, č. j. 5 Cmo 414/2008-75, takto: I. Dovolání  se odmítá. II. Žalovaná  je povinna  zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 300 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. V. N. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku,  jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek pro zmeškání Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2008, č. j. 36 Cm 192/2002-36, ve výrocích, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 204 313,10 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle  § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu  (dále též jen „o. s. ř.“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve  věci  nebylo  soudem  prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  ve všech výrocích)  lze  dovodit,  že  jím   dovolatelka  brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo  shledáno přípustným ani podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by odvolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132), nevymezila. Za situace, kdy dovolací soud ani neshledal tvrzené nenaplnění zákonných předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání spočívající v tom, že žalované nebylo řádně doručeno předvolání na jednání před soudem prvního stupně, na němž k vydání rozsudku pro zmeškání došlo, je závěr odvolacího soudu o splnění podmínek podle § 153b o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání správný. Lze tak uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání  (§ 243a odst. 1 věta  první o. s. ř.),  pro  nepřípustnost odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby odměny za zastupování  advokátem  v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15  a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  z  paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k  dovolání)  podle § 13 odst. 3 vyhlášky  č.  177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 10. listopadu 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu