32 Cdo 3277/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce JUDr. R. G., advokáta, správce konkursní podstaty úpadkyně S.C., a.s., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti  žalované T. O. C. R., a.s., zastoupené JUDr. A. M.,  advokátem, o 13 300 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 79/2004, o dovolání žalobce  proti  rozsudku  Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2008, č. j. 2 Cmo 80/2007-105, takto: I. Dovolání  se odmítá. II.      Žalobce  je povinen  zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. A. M. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2006, č. j. 8 Cm 79/2004-78, v zamítavém  výroku  ve  věci  samé  a  výroku  o  nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle  § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního  řádu  (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve  věci  nebylo  soudem  prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání  nebylo  shledáno přípustným ani podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel žádnou zásadní právní otázku, která by měla judikatorní přesah (byla by významná nejen pro konkrétní věc, nýbrž obecně pro případy téhož druhu), nevymezil. Napadal-li dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. právní závěry odvolacího soudu o tom, že si sjednanou smluvní pokutou v „Rámcové smlouvě o využívání prostředí sítě E. pro přístup do sítě S. T.“ strany sankcionovaly jednání jen po dobu běžící výpovědní doby a že žalovaná tuto smlouvu řádně nevypověděla, a proto nenastaly ani podmínky pro vznik práva na smluvní pokutu, jde o otázky, jejichž řešení se odvíjí od výkladu konkrétních právních úkonů bez judikatorního přesahu, mající význam jen pro věc samu, a proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Za této situace by proto zásadní  právní  význam  napadeného  rozhodnutí  mohla založit pouze skutečnost, že by odvolací soud  řešil  dovolatelem  vymezené  a  zpochybňované  právní  otázky  v rozporu s hmotným právem. K takovému závěru však Nejvyšší soud nedospěl. Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto,  nemá  na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč  podle  § 3 odst. 1,  § 10 odst. 3, § 14  odst. 1, § 15 a  § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 14. října 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu