32 Cdo 3342/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka  Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní věci žalobkyně q.-m. k.s., zastoupené Mgr. M. K., advokátem, proti  žalované  B. H., s.r.o.,  o 52 638,08 Kč s příslušenstvím,  vedené   u  Okresního  soudu   Praha - západ   pod   sp.  zn.    9 C 38/2007, o dovolání  žalobkyně   proti  rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. září 2007, č. j. 9 C 38/2007-41,  a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2008, č. j. 21 Co 143/2008-90, takto: I. Řízení o „dovolání“  proti  rozsudku  Okresního soudu  Praha - západ ze dne 20. září 2007, č. j. 9 C 38/2007-41, se zastavuje. II.        Dovolání  proti  rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2008,      č. j. 21 Co 143/2008-90, se odmítá. III. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Z dovolání žalobkyně se podává, že dovolatelka jím napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem             pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti   je   neodstranitelným   nedostatkem   podmínky   řízení,    Nejvyšší  soud  řízení o „dovolání“  žalobkyně  proti  rozhodnutí  soudu  prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání  žalobkyně proti  rozsudku ze dne 15. dubna 2008, č. j. 21 Co 143/2008-90, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. září 2007, č. j. 9 C 38/2007-41, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 52 638,08 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Procesní otázky, které dovolatelka vymezila prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož lze podat dovolání z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neshledal dovolací  soud zásadně právně významnými. Otázkou aplikace ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., jímž dovolatelka argumentuje, se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval  (skutečnost,  že  dokazování   nezopakoval   a nedoplnil, odůvodnil  ustanovením  § 213 o. s. ř.,  nikoli  ustanovením § 205a o. s. ř.)  a  otázky projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti účastníka (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) včetně jeho poučení  podle § 118a o. s. ř. řešil v souladu se soudní judikaturou, na kterou v odůvodnění rozhodnutí odkazoval. Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1 věta  první  o. s. ř.),   pro  nepřípustnost  odmítl  [§ 243b odst. 5 věta první  a  § 218 písm. c) o. s. ř]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. září 2009 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu