32 Cdo 336/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud   České   republiky   rozhodl   v   senátě  složeném     z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse  a  soudců  JUDr.  Františka  Faldyny, CSc. a  JUDr. Hany Gajdziokové  v právní    věci   žalobkyně  W. – s. s. a.s.,   zastoupené JUDr. I. N.,  advokátem,  proti   žalovaným 1) R. V., 2) J. V., a oběma zastoupeným opatrovníkem M. H., a 3) F. V., zastoupenému JUDr. P. G., advokátem, o zaplacení 283.515  Kč  s  příslušenstvím,  vedené  u  Okresního soudu  v Chrudimi pod sp. zn. 10 C 123/2005, o dovolání žalovaného 3)  proti   rozsudku Krajského soudu  v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. května 2006, č. j. 18 Co 213/2006-136, takto: I.   Dovolání se odmítá. II.   Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalovaného 3) proti  rozsudku Krajského soudu  v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. května 2006, č. j. 18 Co 213/2006-136, jímž byl  potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze  dne 27. září 2005, č. j. 10 C 123/2005-90, ve vyhovujícím výroku ve věci samé [jímž bylo uloženo žalovaným 1) a 2) z titulu dlužníků ze smluvního závazkového vztahu společně a nerozdílně a žalovanému 3) z titulu ručitele zaplatit žalobkyni částku 283.515 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných] a ve výroku o nákladech řízení, a jímž bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným  ani  podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda  napadené  rozhodnutí  odvolacího soudu  má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezil. I když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí  může spočívat též v řešení procesní otázky, vymezené  dovolatelem  prostřednictvím  uplatněného  dovolacího  důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., i v tomto případě platí, že musí jít o otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Tak tomu však v posuzované věci nebylo, neboť namítal-li dovolatel, že neměl možnost nahlédnout do spisu a že společně se žalobou mu nebyly doručeny listinné důkazy, jichž se žalobkyně dovolává, žádnou takovou otázku nevymezuje. Navíc ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. lze přihlížet k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen v případě přípustného dovolání. Za situace, kdy dovolatel žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného 3) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání (§ 243a  odst. 1, věta první,  o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný 3) s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. března 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu