32 Cdo 4120/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové  v  právní  věci   žalobkyně  N.  C.  s.r.o.,   zastoupené JUDr. M. S., advokátem, proti žalovanému Ing. Dr. J. P.,   o 1.071,- EUR s příslušenstvím,  vedené  u  Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 50/2008, o  dovolání  žalovaného  proti  usnesení  Městského  soudu  v   Praze  ze  dne 6. června 2008, č.j. 23 Co 239/2008-30, takto: I. Dovolání se  odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání  žalovaného  proti usnesení ze dne 6. června 2008, č.j.  23 Co 239/2008-30, jímž  Městský  soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. února 2008, č.j.  39 C 50/2008-17, v napadeném výroku o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má s ohledem na ustanovení § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tj. bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost  dovolání  proti  usnesení   odvolacího  soudu   upravují ustanovení                § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl  ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným                           je společné, že  musí  jít  o rozhodnutí ve věci samé,  jímž  usnesení  o   nákladech řízení není. Ustanovení § 238, § 238a a  § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto,                            že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými usneseními. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud  je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle  ustanoveními § 243b odst. 5 věty první,  § 224  odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. března 2009 JUDr. Miroslav  Gallus předseda senátu