32 Cdo 787/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. B., , správce  konkursní  podstaty  úpadkyně   S. C., s.r.o.,  , zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti žalované M. J., , zastoupené  JUDr.  T. P.,  advokátem,  o 2 200 300 Kč s příslušenstvím, vedené  u Městského  soudu v Praze      pod sp. zn. 39 Cm 50/2004,  o  dovolání  žalované  proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne  9. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 236/2006-209, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. M. N.. O d ů v o d n ě n í : Dovolání   žalované   proti   rozsudku ze dne  9. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 236/2006-209, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. 39 Cm 50/2004-182, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 2 200 300 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné  podle  § 237  odst. 1  písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným  ani  podle  § 237 odst. 1  písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce dovolatelky, že by odvolací soud řešil otázku posouzení vzniku škody ve výši žalované částky v rozporu s hmotným právem, když svůj závěr o vzniku škody na straně úpadkyně založil podle odůvodnění napadeného rozhodnutí na zjištění, že z účetnictví úpadkyně a ani z jiných dokladů neplyne, že peněžité plnění určené pro úpadkyni, které žalovaná jako její jednatelka převzala v hotovosti od třetí osoby, předala do pokladny úpadkyně či jinak použila ve prospěch úpadkyně. Dovolací soud přitom nepokládá za rozporné s hmotným právem ani řešení otázky příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody, kterou je podle právního posouzení odvolacího soudu žalovaná povinna podle § 373 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) žalobci nahradit. Namítala-li dovolatelka nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti zajistit řádné vedení účetnictví, která je stanovena jednateli společnosti s ručením omezeným ustanovením § 135 obch. zák., a vznikem škody,  patrně přehlédla, že odvolací soud spatřoval porušení povinnosti žalované nejen v tom, že přijatou peněžitou částku nezaúčtovala, ale též v tom, že ji úpadkyni nepředala či jinak nevyužila v její prospěch. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.  Nejvyšší   soud   je  proto,  aniž   nařizoval  jednání  (§ 243a odst. 1,  věta  první, o. s. ř.),  pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c) o. s. ř]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1  vyhlášky  č. 484/2000 Sb.,  ve  znění  pozdějších předpisů a z paušální částky 300 Kč za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k  dovolání)  podle  § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,  při připočtení 19%  daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 2. dubna 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu