33 Cdo 1507/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované R. K., zastoupené advokátkou, o 33.333,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 60/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. 11. 2007, č.j. 23 Co 436/2007-112, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, není dovolání přípustné; dovolací soud je proto odmítl (§ 236 odst. 1, § 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/  zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Otázku, zda právní úkon (smlouva) je postižen podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, sankcí neplatnosti, je-li smluvní strana označena sice vadně, ovšem z obsahu právního úkonu a z okolností, za nichž byl učiněn, lze zjistit, kdo jí byl, vyřešil Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 386/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 6/1998 pod č. 46, usnesení ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 29 Odo 548/2001, rozsudek ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2362/2003). V rozsudku ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2008 pod č. 49, Nejvyšší soud uzavřel, že pro posouzení platnosti smlouvy je nevýznamné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že fyzická osoba, která smlouvu podepsala jako osoba jednající za smluvní stranu, tak učinila na základě hmotněprávní plné moci. Odvolací soud - v konečném výsledku - ze shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházel. Polemika dovolatelky s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů přípustnost dovolání nezakládá. Ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) vyplývá, že mimo rámec dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř., které ostatně nejsou k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. způsobilé, již nelze v dovolacím řízení hodnocení důkazů úspěšně zpochybnit.   O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně  dne 30. září 2009 JUDr. Pavel  Krbek, v. r. předseda senátu