33 Cdo 1552/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce  V. O., zastoupeného advokátem, proti žalované H. O., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 1398/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, č.j. 17 Co 168/2006-44, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 2. 2006, č.j. 4 C 1398/2005-22, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř). Dovolatel namítá, že odvolací soud dospěl v důsledku pochybení při hodnocení provedených důkazů k nesprávnému závěru, který nemá v provedeném dokazování oporu. Nesouhlasí se závěrem, že chování žalované je odrazem neurovnaných a napjatých vztahů mezi účastníky, a prosazuje, že žalovaná v době, kdy jeho finanční a osobní poměry byly velmi neutěšené, jednala naprosto bezdůvodně s cílem prakticky jej zcela zničit, přičemž jen s ohledem na délku soudního řízení o vyklizení nebyl nucen nemovitosti opustit bez možnosti jiného bydlení; namítá tedy, že skutková zjištění stran příčin chování žalované jsou nesprávná. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který je k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý, takže i právní závěry, které z nich pro dovolatele vyplývají že žalovaná svým chováním vůči němu hrubě porušila dobré mravy), jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolání proti nákladovým výrokům není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. listopadu 2009 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu