33 Cdo 2037/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně               JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce T. N., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. P., o částku 42.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 128/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 27 Co 576/2006-100, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29. října 2003, č. j. 9 C 128/2003-49, zamítl žalobu o zaplacení 42.600,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 7. 5. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. dubna 2004, č. j. 27 Co 97/2004-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. července 2006, č. j. 33 Odo 898/2004-85, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 27 Co 576/2006-100, rozsudek soudu prvního stupně opět potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím i dovolacím soudem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném před 1. dubnem 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Výtkou, že soud prvního stupně nerespektoval zásady uvedené v § 132 a § 157 o. s. ř., a že odvolací soud místo toho, aby rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jej potvrdil, uplatnil žalobce dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K námitce, že soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ovšem dovolací soud přihlíží ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemohou, neboť postrádají hlavní atribut zásadního právního významu podle § 237 odst. 3 o. s. ř., a to  judikatorní přesah  (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). I když žalobce dále v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Námitkami, že soudy nevzaly v úvahu písemně sjednané platební podmínky, že žalovaný nepředložil důkaz ke svému tvrzení o počtu prodaných vstupenek, a že se odvolací soud nezabýval tím, zda žalovaný porušil svým jednáním obecnou prevenční povinnost předcházet škodám, jestliže neprovedl vyúčtování neprodaných vstupenek v dohodnutém termínu, ale až po skončení olympijských her, brojí žalobce primárně proti skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výtek však nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Výhrada, že odvolací soud se nezabýval tvrzeným započtením nároku žalovaným, je z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. irelevantní, neboť odvolací soud své rozhodnutí na řešení této otázky nezaložil. Jestliže dovodil, že žalobci nevzniklo právo na požadované plnění z právního vztahu založeného smlouvou, kterou kvalifikoval podle § 51 obč. zák., bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda (neexistující) právo zaniklo v důsledku započtení.   Jelikož dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné,  dovolací soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).   O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 22. dubna 2009 JUDr. Blanka  Moudrá, v. r. předsedkyně senátu