33 Cdo 2518/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně C. F. S.-C. M., a. s. v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti žalované L. S. S., o zaplacení 1.010,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 230/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci  ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 186/2008-24, takto: Dovolání se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 19. září 2007, č. j. 11 C 230/2007-8, odmítl pro opožděnost odpor podaný žalovanou proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. července 2007, č. j. 11 C 230/2007-6, opravenému usnesením ze dne 22. října 2007, č. j. 11 C 230/2007-11; odvolání, které žalovaná podala proti tomuto usnesení, bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 24. října 2007, č. j. 11 C 230/2007-10. Usnesením ze  dne 19. prosince 2007, č. j. 11 C 230/2007-14, pak Okresní soud v Přerově odmítl pro opožděnost rovněž odvolání žalované proti svému usnesení ze dne 24. října 2007 a usnesením ze dne 7. února 2008, č. j. 11 C 230/2007-17, i odvolání žalované proti svému usnesení ze dne 19. prosince 2007. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 186/2008-24, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7. února 2008, č. j. 11 C 230/2007-17. Dovodil, že soud prvního stupně nepochybil při aplikaci § 50b odst. 2 písm. a/ a § 50c odst. 4 o. s. ř. a jeho procesní postup je správný. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž uvádí, že se cítí poškozena na svých právech, neboť nebyl stornován „neprůhledný“ platební rozkaz. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé a tak nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání pak nemůže být přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání  proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí pozdě podaného odvolání. Dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. září 2009 JUDr. Ivana  Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu