33 Cdo 3416/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně obce O., zastoupené advokátem, proti žalované obci B., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 167.613,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále-pobočce v Krnově pod sp. zn. 15 C 56/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2007, č. j. 57 Co 65/2007-106, takto: Dovolání se odmítá. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2007, č. j 57 Co 65/2007-106, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále-pobočky v Krnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. října 2006, č. j. 15 C 56/2005-85, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 167.613,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % z částky 56.705,- Kč od 9. 7. 2004 do 10. 10. 2004, z částky 113.410,- Kč od 11. 10. 2004 do 25. 11. 2004 a z částky 167.613,- Kč od 26. 11. 2004 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací výhrady žalované vůči závěru odvolacího soudu o výši neinvestičních nákladů, vůči závěru, že si účastnice dohodou jinak nesjednaly jejich rozsah, jenž by měl být oproti zákonné úpravě žalovanou hrazen, a že nebyly provedeny navržené důkazy k prokázání těchto tvrzení, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s písemným vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť toto vyjádření neobsahuje žádné argumenty, které by polemizovaly s přípustností dovolání, pouze se omezuje na souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. listopadu 2009 JUDr. Václav   D u d a, v. r. předseda senátu