4 Nd 282/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce S.  b.  d.  S. ,  zastoupeného JUDr. R.  R. ,  advokátem,  proti žalované J.  B. ,  o zaplacení 6.144,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 320/2008, o námitce podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci,  t a k t o : Soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V.  B.   není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 144/2009. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná podala u Vrchního soudu v Olomouci podání (č. l. 62-64) označené jako „námitka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve věci č. j. 26 C 320/2008“, v němž vyslovila podjatost Okresního soudu v Olomouci společně s návrhem na delegaci vhodnou. Na základě výzvy Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 26 C 320/2008, doplnila žalovaná své podání a konkretizovala námitku podjatosti vůči osobě soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. B. (č. l. 66-69). Soudce JUDr. V.  B.  rozhodl usnesením ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. Ncd 8/2009, o návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou, a to tak, že návrhu žalované nevyhověl (č. l. 61). Žalovaná námitku podjatosti vůči jeho osobě odůvodnila tím, že „rozhodoval podjatý soudce“, který „vědomě nerespektuje o.s.ř., porušuje soudní postupy“ a takovéto jednání je nepřípustné. Namítla, že již vícekrát podala námitku podjatosti vůči jeho osobě a to odůvodněně, na což ale JUDr. B.   nebere zřetel. Dle žalované „vědomě porušuje o. s .ř. a je to tedy soudce nespolehlivý, není nestranný a spravedlivý, neboť sám porušuje slib soudce“. Uvádí, že jmenovaný soudce vědomě schválil, aby žalobu pro zmatečnost projednávala soudkyně JUDr. K.  M. , která „je dle zákona vyloučena z projednávání opravného prostředku proti závadnému rozhodování, na němž se sama podílela“, a že ačkoli mu byla z tohoto důvodu vyslovena podjatost před prvním jednáním ve věci, přesto ve věci jednal. Vrchní soud v Olomouci následně předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením dotčeného soudce JUDr. V.  B.  Ten ve svém vyjádření uvedl, že k účastníkům řízení, jejich zástupcům a k věci má jen úřední poměr (č. l. 73). Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu  rozhodne jiný senát téhož soudu. Podle § 14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání. K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K  pochybnostem musí být dán objektivní důvod. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Jak vyplývá z vyjádření jmenovaného soudce, tento nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, a k věci má jen úřední vztah. V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudce Vrchního soudu v Olomouci, o jehož vyloučení jde, měl poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Ačkoli žalovaná opakovaně tvrdí, že podala námitku podjatosti několikrát a rozhodoval tak vyloučený soudce, ze spisu takováto informace nevyplývá. Poprvé svou námitku podjatosti soudce JUDr. V.  B.  ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 320/2008 uplatnila až ve svém podání směřujícímu proti rozhodnutí jmenovaného soudce o návrhu na delegaci vhodnou. Z lustra Nejvyššího soudu se podává, že žalovaná podala námitku podjatosti vůči JUDr. V.  B.  také v souvislosti s jeho rozhodnutím o vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 52 C 4/2008, konk. výše zmíněné soudkyně Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci JUDr. K.  M.  (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. Nco 10/2009). Tuto námitku podala žalovaná v rámci svého podání ze dne 22. 5. 2009. Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 Nd 185/2009, tak, že námitku neshledal důvodnou. Žalovaná ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce. Z jejího podání je patrno, že žalovaná podrobuje kritice postup dotčeného soudce v její věci resp. jejích věcech a je přesvědčena, že u Vrchního soudu v Olomouci se jí nedostává nestranného rozhodování. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalovanou neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.   Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody,  pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci byl vyloučen výše jmenovaný soudce tohoto soudu,  nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky  podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne  27. října 2009 Předseda senátu:                                                                   JUDr. Petr Šabata