26 Cdo 841/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Praze 2, Sokolská 60, proti žalovaným: 1) K. P. a 2) F. P., zastoupeným JUDr. Pavlem Dukátem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 230/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2009, č. j. 22 Co 198/2009-44, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í : Protože žalovaní dovoláním napadli rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2009, č. j. 22 Co 198/2009-44, tj. rozhodnutí vydané 3. září 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., účinné od 1. 7. 2009 (čl. XXVII zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Podle § 240 odst. 1 věta prvá o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nejvyšší soud v rozhodnutí z 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikovaném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, konstatoval, že „tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty. Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř, Nejvyšší soud odmítne podle § 43 odst. 2 o. s. ř.“. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2009, č. j. 22 Co 198/2009-44, doručeném jejich právnímu zástupci 25. 11. 2009, podali žalovaní prostřednictvím advokáta včas 23. 12. 2009 blanketní dovolání (nebyly v něm uvedeny žádné důvody). Od tohoto data běžela žalovaným dvouměsíční dovolací lhůta, ve které mohli vady dovolání odstranit a jejíž posledním dnem bylo úterý 23. 2. 2010. Vzhledem k tomu, že tak neučinili, jejím marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání staly neodstranitelnými, a brání tomu, aby dovolání mohlo být projednáno, Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 241b odst. 3 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. března 2010 JUDr. Marie R e z k o v á, v. r. předsedkyně senátu