28 Cdo 1235/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců: a) D. V., b) MUDr. M. G., c) J. H., d) J. V., e) E. H., f) R. H., všech právně zastoupených JUDr. Jarmilou Svitáčkovou, advokátkou v Brně, Šilingrovo nám. 3, proti žalovanému: Statutární město Brno, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, zastoupenému JUDr. Vladimírou Odehnalovou, advokátkou v Brně, Masarykova 2, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 246/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2009, č. j. 20 Co 1102/2008-102, takto: I. Dovolání všech žalobců se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Proti měnícímu výroku odvolací instance v neprospěch žalobců bylo všemi žalobci podáno dovolání. V něm žalobci brojí proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem a poukazují na nález Ústavního soudu I. ÚS 89/07 ze dne 25. 6. 2009. Navrhují, aby byl rozsudek odvolací instance zrušen a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Dovolání je sice přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvod uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné. Ve sporech o určení vlastnického práva, které se svým obsahem dotýkají též tzv. restitučního zákonodárství, došlo k vývoji judikatury, jenž byl završen nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (publikován pod č. 477/2005 Sb.). V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné uvedl, že žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. V případě absence legitimního očekávání na straně žalobce tu není naplněna preventivní funkce žaloby podle § 80 písm. c) o. s. ř., a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání. Nejvyšší soud již dříve judikoval k obdobným otázkám v rozsudku velkého senátu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001. Zdůraznil, že mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v době rozhodné pro restituce bez právního důvodu, žádat o vydání těchto nemovitostí podle speciálního předpisu, nemůže se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů (§ 126 obč. zák.), a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 písm. c) o. s. ř. (speciální normou může být zejména § 6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb. nebo § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.). Lze tedy shrnout, že v případě neuplatnění nároku podle restitučního předpisu nebo neúspěchu potencionálního restituenta v řízení podle restitučních zákonů nelze „dohánět“ požadavek ve směru nabytí či ochrany vlastnictví tím, že bude podána žaloba o určení vlastnického práva, opřená o ustanovení občanského zákoníku či jiné normy chránící vlastnické právo. V případě podání takové žaloby soudu nezbývá, než ji zamítnout z důvodu nevyužití vlastnické ochrany podle zvláštního (restitučního) předpisu, který má přednost před předpisem obecným. Dovolací soud je nyní zcela vázán rozsudkem velkého senátu v této věci, který byl vydán dne 15. 10. 2008 pod sp. zn. 31 Cdo 154/2006. Velký senát vyjádřil právní názor, který vyznívá v neprospěch žalobců. Týž rozsudek byl publikován jako R 41/2009 s tím, že byla zdůrazněna v restitučních věcech nepřípustnost samostatného podání žaloby o určení vlastnictví ke dni úmrtí zůstavitele. Toto může být pouze prejudice ve vztahu k podané restituční žalobě. Odkazují-li dovolatelé na nález I. ÚS 89/07, pak je nutné podotknout, že tam byla zjednána individuální spravedlnost za skutkových i procesních okolností, které nejsou obdobné jako v nyní posuzované věci. Proto nyní dovolacímu soudu nezbývá, než dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítnout. Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 8. září 2010 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu