29 Cdo 3281/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky SVCS s. r. o., se sídlem v Brně, Optátova 708/37, PSČ 637 00, identifikační číslo 26 21 84 45, zastoupené Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 20, PSČ 602 00, za účasti 1/ Ing. V. B.,  zastoupeného JUDr. Hanou Udatnou, advokátkou, se sídlem v Praze 4,  Kunínova 1721, PSČ 149 00, 2/ P. L.,  o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 37429/3, o dovolání Ing. Vladimíra Balhara proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2007, č. j. 5 Cmo 86/2007-252, takto:   I.            Dovolání se odmítá. II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17. ledna 2007, č. j. F 10637/2005, F 16942/2005, C 37429/3-230, kterým Krajský soud v Brně rozhodl o výmazu jednatele navrhovatelky Ing. V. B. z obchodního rejstříku, zápisu zániku jeho funkce ke dni 25. dubna 2005 a zápisu jednatele P. L. se vznikem jeho funkce ke dni 25. dubna 2005 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ( výrok II.). Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. V.B.dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení nepřihlížel k novým (dalším) argumentům, které dovolatel uvedl v doplnění svého dovolání z 20. ledna 2010, neboť se tak stalo po uplynutí lhůty k dovolání (§ 242 odst. 4 o. s. ř.). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výrokům o náhradě  nákladů řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud rozhodl ve věci samé, může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Námitka, podle níž je společnost (navrhovatelka), nikoliv společník (dovolatel), povinna nést důkazní břemeno ohledně splnění všech zákonných předpokladů postupu dle § 130 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní proto, že odvolací soud na závěru o neunesení důkazního břemene ohledně doručení návrhu své rozhodnutí nezaložil; uzavřel totiž, že návrh usnesení mimo valnou hromadu byl dovolateli doručen. Uvádí-li dovolatel opak, oponuje tím uvedenému skutkovému zjištění, uplatňuje tak dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž však v projednávané věci nemá k dispozici (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Stejně tak tvrzením, že návrh usnesení mimo valnou hromadu nebyl adresován jednotlivým společníkům, dovolatel polemizuje s opačnými skutkovými závěry odvolacího soudu, podle nichž byl návrh osobně předán jednatelem a společníkem navrhovatelky Ing. J. D. (který s ním byl seznámen) společníkům P.Ř. a Ing. A. P.a doručen dovolateli - tedy, že předmětný návrh byl adresován jednotlivým společníkům navrhovatelky. A konečně i námitkou, podle níž návrh nebyl předložen osobou jinak oprávněnou ke svolání valné hromady, opřenou o tvrzení, že na obálce zásilky obsahující návrh je jako odesílatel uvedena navrhovatelka, nikoliv její jednatel Ing. J. D., dovolatel opět zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, podle něhož „autorem“ návrhu je v souladu s § 130 obch. zák. jednatel Ing. J. D.. Nehledě ani na to, že šlo o rozhodnutí nahrazující rozhodnutí valné hromady navrhovatelky, takže nic nebránilo tomu, aby návrh odeslala. I těmito námitkami tak dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání v projednávané věci založit nelze. Poslední dovolatelem předestřená otázka - zda lze návrh usnesení mimo valnou hromadu považovat za právní úkon - přípustnost dovolání v projednávané věci rovněž nezakládá, když její posouzení nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující, resp. na jejím posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání Ing. V. B. bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. června 2010 doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu