29 Cdo 4151/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 3, PSČ 120 00, za účasti Bytového družstva Polední, se sídlem v Praze 4, Polední 8/1260, identifikační číslo osoby 25672240, o neplatnost usnesení členské schůze a neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 129/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. 14 Cmo 97/2008-108, takto:   I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. listopadu 2007, č. j. 27 Cm 129/2006-84, kterým Městský soud v Praze zamítl „žalobu“ o určení, že usnesení členské schůze Bytového družstva Polední (dále jen „družstvo“) konané dne 3. dubna 2006 (dále jen „členská schůze“), kterým byla navrhovatelka vyloučena z družstva (dále jen „usnesení“), je neplatné (výrok I.), a „určil“ neplatnost vyloučení navrhovatelky z družstva (výrok II.). Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání navrhovatelky, jež může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci)  posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007,  sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, vystihuje tím dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; tato výhrada však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Námitkou nesprávnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, podle kterých 1/ navrhovatelka několik let neumožnila členům představenstva družstva vstup do předmětného bytu, 2/ pozvánka na členskou schůzi družstva konanou dne 3. dubna 2006 byla vyvěšena na nástěnku a byla vhozena do schránek členů družstva, 3/ navrhovatelka se dostavila na členskou schůzi a žádala revokaci usnesení, jakož i že 4/ měla být zateplena fasáda domu, dovolatelka uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat nelze (srov. výslovné znění ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí a podle něhož z dopisu družstva ze dne 9. dubna 2006 vyplývají důvody vyloučení navrhovatelky z družstva, je závislý na konkrétních okolnostech projednávané věci a je významný jen pro tuto věc. Postrádá tudíž potřebný judikatorní přesah a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, přičemž uvedený právní závěr odvolacího soudu není  ani rozporný s hmotným právem (§ 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“). Naopak odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na dovolatelkou podsouvaném závěru, podle něhož by usnesení členské schůze družstva mělo být platné, i když zápis z členské schůze jednoznačně nedefinuje obsah přijatého usnesení a v případě vyloučení z družstva nedefinuje jednoznačně důvody vyloučení. Výtka v tomto směru proto dovolání přípustným nečiní. Odvolací soud totiž uzavřel, že k platnému vyloučení navrhovatelky z družstva postačilo, obsahovalo-li usnesení členské schůze skutkové vymezení důvodu jejího vyloučení z družstva (označení jednání, pro které je z družstva vylučována), přičemž absence odkazu na konkrétní článek stanov družstva důvodem pro neplatnost tohoto usnesení není. Ani tento závěr neshledává Nejvyšší soud rozporným s hmotným právem (§ 231 obch. zák.; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2004 sp.zn. 29 Odo 838/2001, jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. listopadu 2010 doc. JUDr. Ivana   Š t e n g l o v á předsedkyně senátu