30 Cdo 1156/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka ve věci navrhovatele S. M.,zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 7, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 40 Nc 1166/96, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2006, č.j. 13 Co 519/2006-283, takto: Dovolání navrhovatele se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád [zákon č. 99/1963 b. (dále již „o.s.ř.“)], podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolání v označené věci není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ a písm. b/ o. s. ř. a s § 238 odst. 2 téhož zákona. Splněna není ani podmínka přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř.), protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) též dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť v tomto řízení je jediným účastníkem pouze dovolatel, takže náhrada nákladů řízení mezi účastníky navzájem zde pojmově nepřichází v úvahu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. dubna 2010 JUDr. Pavel P a v l í k , v. r. předseda senátu