32 Cdo 4084/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky  rozhodl  v  senátě  složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové  v právní věci žalobkyně K.B., zastoupené JUDr. E.F., advokátkou proti žalované R. O., spol. s r.o., zastoupené Mgr. M. H.,  o 38 414 Kč s příslušenstvím, vedené  u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 282/2006,  o  dovolání žalované  proti  rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2009, č. j. 15 Co 179/2008-58, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 512 Kč do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. E.F.. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku, jímž Krajský  soud  v  Ostravě  potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 9. ledna 2008, č. j. 16 C 282/2006-30, ve znění opravného usnesení ze dne 7. února 2008, č. j. 16 C 282/2006-42, kterým bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 38 414 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem  přípustnosti  dovolání  podle   ustanovení   § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o zaplacení přepravného), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto  ve věci samé o peněžitém  plnění  ve výši 38 414 Kč s příslušenstvím, tedy  o plnění  nepřevyšujícím 50 000 Kč. Jedná  se  tudíž  (a jak ostatně správně předpokládala i dovolatelka) ve  smyslu  § 237  odst. 2  písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Je třeba uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.], aniž mohl věc projednat a vyslovit v ní případný právní názor, jak navrhovala dovolatelka. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.  Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby  odměny  za zastupování advokátem  v částce 3 460 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14  odst. 1,  § 15 a  § 18 odst. 1 vyhlášky  č.  484/2000 Sb.,  v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 752 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 12. ledna 2010 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu