11 Tcu 34/2011-7 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Z a m í t á s e návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J. N. , rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05. O d ů v o d n ě n í : Dne 28. 2. 2011 pod sp. zn. 1111/2010-MOT-T/7 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání odsouzení občana České republiky J. N. , rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05, pro trestný čin loupeže a pro pokus trestného činu loupeže podle § 316a odst. 1, § 250 odst. 1 č. 1, § 22, § 23, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 13. 10. 1994, sp. zn. 12 KLs 114 Js 5133/93. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: Podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o odsouzení J. N. Zemským soudem München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05, pro trestný čin loupeže a pro pokus trestného činu loupeže podle § 316a odst. 1, § 250 odst. 1 č. 1, § 22, § 23, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 11 Tcu 134/2007. Citovaným usnesením bylo návrhu vyhověno, tj. bylo rozhodnuto, že se údaje o výše uvedeném odsouzení J. N. zaznamenají do evidence Rejstříku trestů. Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení. Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že bylo-li o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde již nepřipadá v úvahu. Opětovné zapsání téhož odsouzení do evidence Rejstříku trestů je vyloučeno. Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR nevyhověl. Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. března 2011 Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman