11 Tcu 56/2011-7 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky K. Š. rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 24. září 2007, sp. zn. 1 KLs 353 Js 22713/06. O d ů v o d n ě n í : Dne 14. března 2011 pod sp. zn. 1294/2009-MOT-T/5 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení občana České republiky K. Š. rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 24. září 2007, sp. zn. 1 KLs 353 Js 22713/06. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: Podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o odsouzení K. Š. rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 24. září 2007, sp. zn. 1 KLs 353 Js 22713/06, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 11 Tcu 104/2010. Citovaným usnesením bylo návrhu zcela vyhověno, tj. bylo rozhodnuto, že se údaje o odsouzení K. Š. výše uvedeným rozhodnutím Zemského soudu v Norimberku - Fürth, Spolková republika Německo, zaznamenají do evidence Rejstříku trestů. Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení. Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že bylo-li o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde již nepřipadal v úvahu. Opětovné zapsání téhož odsouzení do evidence Rejstříku trestů je za těchto okolností vyloučeno. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. dubna 2011 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík