20 Cdo 4362/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. G., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Sofijská 890/31, proti povinnému DPÚK a. s. (dříve Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s.), se sídlem v Praze 5, Lumiérů č. p. 181 č. or. 41, identifikační číslo osoby 254 97 961, pro 709.145,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 55 E 834/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010, č. j. 22 Co 82/2010-30, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2010, č. j. 55 E 834/2009-22, jímž soud nepřiznal oprávněnému osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný prostřednictvím své advokátky dovoláním. Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání není přípustné, neboť usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11 ročník 1997 pod č. 88). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládají, protože rozhodnutí potvrzující usnesení soudu prvního stupně, jímž se nepřiznává osvobození od soudních poplatků, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Co 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10 ročník 2002 pod č. 196). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání oprávněného bylo odmítnuto, povinnému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. března 2011 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu