20 Cdo 5134/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku města České Budějovice, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 738/40, identifikační číslo osoby 251 66 115, zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem ve Zdíkově 185, proti povinnému J. S., zemřelému 13. 1. 2009, pro 206,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 Nc 426/2005, o dovolání soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad v Prachaticích se sídlem Stachy, Zdíkov 79, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2009, č. j. 19 Co 2220/2009-28, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 4. 6. 2009, č. j. 4 Nc 426/2005-19, zastavil řízení (odstavec I. výroku), zrušil usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2005, č. j. 4 Nc 426/2005-5 (odstavec II.), rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III.) a dále že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (odstavec IV.). Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně v odstavci IV. výroku tak, že se soudnímu exekutorovi Mgr. Kamilu Košinovi právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a že usnesení soudu prvního stupně zůstává nedotčeno ve výroku v odstavci I., II. a III. Soudní exekutor napadl usnesení odvolacího soudu ve výroku o nepřiznání práva na náhradu nákladů exekuce dovoláním. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Dovolání soudního exekutora bylo odmítnuto, oprávněnému podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. února 2011 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu