20 Cdo 918/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného města Kolín se sídlem Karlovo náměstí 78, identifikační číslo osoby 235440, proti povinnému L. K., pro 400,- Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 4541/2007, o odvolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 22.8.2008, č.j. 29 Co 83/2008-63, takto: Řízení se zastavuje. O d ů v o d n ě n í : Usnesením z 5. 9. 2008, č. j. 29 Co 83/2008-72, krajský soud potvrdil usnesení z 27. 7. 2007, č. j. 7 Nc 4541/2007-4, jímž okresní soud nařídil exekuci. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci 23. 10. 2008. Poté, 6. 3. 2009, byl spis okresním soudem předložen (č. l. 77) Nejvyššímu soudu „k rozhodnutí o odvolání“ na č. l. 64. Tímto podáním z 1. 9. 2008, doručeným následujícího dne krajskému soudu, označeným výslovně jako „odvolání“, povinný napadá usnesení z 22. 8. 2008, č. j. 29 Co 83/2008-63, jímž krajský soud zamítl jeho žádost o osvobození od soudního poplatku, k jehož zaplacení byl povinný vyzván (v průběhu řízení o jeho dovolání proti usnesení o nařízení exekuce) v souvislosti s jeho návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.). Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle první věty ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Usnesení, jímž odvolací soud v průběhu řízení o odvolání rozhodl o návrhu účastníka na přiznání osvobození od soudního poplatku, je usnesením odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2002, pod poř. č. 139, jehož závěry platí analogicky). Nejvyšší soud však není funkčně příslušný k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, řízení o takovém podání tudíž podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaví (viz výše uvedené publikované rozhodnutí). Funkční příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o zastavení řízení je dána skutečností, že Nejvyšší soud je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a soudem funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (viz též usnesení Nejvyššího soudu z 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v témže časopise č. 7, ročník 2001, pod poř. č. 85). Vzhledem k uvedenému bylo tedy řízení o podání, výslovně označeném jako odvolání, směřujícím však proti rozhodnutí odvolacího soudu, podle § 104 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 243c o. s. ř. zastaveno. O náhradě nákladů tohoto řízení soud nerozhodoval proto, že řízení ve věci samé bylo již (dokonce před předložením věci Nejvyššímu soudu) pravomocně skončeno; náklady v této fázi řízení ostatně žádnému z účastníků podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. března 2011 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu