21 Cdo 1332/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Rokycanova č. 1268/1, proti žalovanému Statutárnímu městu Chomutov se sídlem městského úřadu v Chomutově, Zborovská č. 4602, IČO 00261891, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 13/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. října 2009, č. j. 9 Co 802/2008-85, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2009, č. j. 9 Co 802/2008-85, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 11. 2008, č. j. 12 C 13/2005-67, ve věci samé [ve výroku o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného dopisem žalovaného ze dne 22. 12. 2004 podle § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2004 a zaplacení náhrady mzdy v celkové výši 791.649,- Kč za dobu od ledna 2005 do listopadu 2007] není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [soud prvního stupně v rozsudku ze dne 3. 11. 2008, č. j. 12 C 13/2005-67, rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 12. 6. 2006, č. j. 12 C 13/2005-25, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2008, č. j. 9 Co 37/2007-49 (v obou případech žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobce ve svém dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů vztahujících se k posouzení otázky, kdy mu bylo posuzované okamžité zrušení pracovního poměru doručeno, a vytýká odvolacímu soudu nesprávný skutkový závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru mu bylo doručeno dne 22. 12. 2004; zpochybňuje tedy skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází). K okolnostem, uplatněným tímto dovolacím důvodem, však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. března 2011 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu