25 Cdo 642/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému Mgr. J. M., o zrušení plných mocí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 58/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, č. j. 71 Co 186/2010-175, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 24. 3. 2010, č. j. 18 C 58/2009-155, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vydat žalobci plné moci ze dne 13. 10. 2000 a 2. 2. 2002, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 11. 2010, č. j. 71 Co 186/2010-175, odvolání žalobce odmítl pro nedostatek jeho náležitostí postupem podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a namítá, že soudní řízení v této věci probíhá léta bez jeho účasti, navíc je zastoupen advokátkou JUDr. Zahradníkovou, která nemá jeho důvěru, což rovněž sdělil soudům obou stupňů. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu a prohlášení plných mocí za neplatné od 31. 12. 2002. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. se nevztahuje na případy, kdy usnesením odvolacího soudu byl odmítnut návrh na zahájení odvolacího řízení (odvolání). Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost - § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, č. 72). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. dubna 2011 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu