26 Cdo 3841/2010 U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně A. P., proti žalované SOLID a.s., se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Na Příkopě 853/12, IČ: 00507351, zastoupené JUDr. Antonínem Navrátilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, o určení neplatnosti smlouvy o nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 3/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. 68 Co 165/2010-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 5. března 2010, č. j. 19 C 3/2006-131, zastavil dovolací řízení (z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání) a rozhodl o nákladech řízení účastnic. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. dubna 2010, č. j. 68 Co 165/2010-138, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic. Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 v sešitě č. 10 z roku 1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popřípadě usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání též nezakládají, neboť takovéto usnesení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Z řečeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. S přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo přitom nerozhodné, že žalobkyně nebyla zastoupena v dovolacím řízení advokátem. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 13. ledna 2011 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu