29 Cdo 3302/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Marius Pedersen a. s., se sídlem v Hradci Králové, Průběžná 1940/3, PSČ 500 09, identifikační číslo osoby 42194920, zastoupené JUDr. Josefem Vaške, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957, PSČ 500 02, proti žalovanému JUDr. F. K., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně EZOP, s. r. o., identifikační číslo osoby 49812980, za účasti M. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, PSČ 547 01, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 5/2008, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2011, č. j. 13 Cmo 35/2010-170, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 40 Cm 5/2008-131, Krajský soud v Hradci Králové vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně EZOP, s. r. o. ve výroku specifikované movité věci (stroje). Dovolání podané vedlejším účastníkem proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně) Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. Vedlejší účastník totiž z příčin popsaných v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž se odkazuje) není osobou oprávněnou k podání dovolání, na čemž nic nemůže změnit ani to, že žalovaný k výzvě soudu, aby se vyjádřil k dovolání, uvedl, že s dovoláním (jeho právními závěry) souhlasí. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírají o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání podal pouze vedlejší účastník, toto podání bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 2.250,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele částku 3.060,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. října 2011 JUDr. Filip Cileček předseda senátu