29 Cdo 4738/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. T. N., proti žalovanému A. Š., zastoupenému JUDr. Jiřím Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Brodského 1678, PSČ 148 00, o námitkách   proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v  Praze pod sp. zn. 50 Cm 227/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2008, č. j. 5 Cmo 608/2007-154 , takto: I.       Dovolání se odmítá. II.      Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne         21. listopadu 2006, č. j. 50 Cm 227/2002-72, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne „12. dubna 2002, č. j. Sm 317/2002-9“ (správně „ze dne    12. dubna 2002, č. j. Sm 317/2002-6, ve znění usnesení ze dne 25. dubna 2002,                       č. j. Sm 317/2002-9), kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2000 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalovaný se vznesenými námitkami povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem neubránil. Zdůraznil,     že nabyl-li žalobce směnku, o jejíž zaplacení v dané věci jde, indosací, mohl žalovaný uplatnit kauzální námitky (tj. námitky mající původ v obecně právních vztazích provázejících vystavení směnky) jen v případě, bylo-li by prokázáno, že žalobce nabyl směnku vědomě       ke škodě dlužníka. Ze žádného z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost     o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje,    aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci)  posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007,                 sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, tj. polemizuje se závěrem, podle něhož neprokázal, že žalobce při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka a tudíž mu nepřísluší kauzální námitky, které by jinak mohl uplatnit ve vztahu k remitentovi. Uplatňuje tak (posuzováno podle obsahu) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání  podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci žádné náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.   V Brně dne 19.ledna 2011 JUDr. Petr G e m m e l                                                                                                        předseda senátu