Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., není přípustné.

MSPH 90 INS XY 29 NSČR 62/2011-A-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka P. M. Z., narozeného XY, bytem XY, o insolvenčním návrhu věřitele nezletilého M. P. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Francouzská 4, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2011, č. j. MSPH 90 INS XY, 1 VSPH XY, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 22. února 2011, č. j. MSPH 90 INS XY, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) zastavil - odkazuje na ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - insolvenční řízení zahájené k insolvenčnímu návrhu věřitele nezletilého M. P. Z. ze dne 27. ledna 2011, s tím, že nebyl odstraněn nedostatek podmínek řízení spočívající v nedostatku průkazu oprávnění k zastoupení nezletilého insolvenčního navrhovatele v insolvenčním řízení. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., není objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.. Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení (§ 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř), je ve smyslu § 238a odst. 2 o. s. ř. (zakotvujícího pro tyto případy obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.) podmíněna tím, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé (srov. dikci § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o. s. ř.). Usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (k výkladu tohoto pojmu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v této věci rovněž založit nemohou. Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u dlužníka žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nebyly zjištěny. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. listopadu 2011 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu