11 Td 66/2011 - 14 U S N E S E N Í Nejvyšší soud v trestní věci obviněného V. S. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. a rozhodl t a k t o : Podle § 25 tr. ř. s e z a m í t á návrh obviněného V. S. na odnětí jeho trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 39/2011 tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. O d ů v o d n ě n í : V trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 12/2002 rozhodl předseda senátu usnesením ze dne 20. 4. 2011 podle § 80 odst. 1 tr. ř., že se do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 2 ukládají věci zajištěné u V. S. a V. I. při domovní prohlídce konané dne 23. 5. 2001. Proti tomuto usnesení podali V. S. a V. I. v zákonné lhůtě stížnost, která byla předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, kde je vedena pod sp. zn. 11 To 39/2011. Dne 1. 12. 2011 navrhl obviněný podle § 25 tr. ř. odnětí jeho trestní věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (přičemž se logicky může jednat pouze o Vrchní soud v Olomouci) z důvodu co nejrychlejšího projednání věci, zabezpečení nezaměnitelnosti obsahu soudního spisu a důkazního materiálu v něm obsaženého, zajištění objektivity soudního řízení a zjištění objektivní pravdy jako základního předpokladu zákonného a spravedlivého rozhodnutí. Blíže pak obviněný odůvodnil svůj návrh zejména tím, že má pochybnost o možnosti soudců Vrchního soudu v Praze nestranně rozhodnout o jeho stížnosti, neboť při jejím přezkoumání by na základě důkazů založených do spisu mohly vyjít najevo skutečnosti svědčící o osobním podílu některých soudců a přísedících tohoto soudu na nezákonném rozhodování v předchozích stádiích řízení včetně pravomocného odsuzujícího rozsudku vyneseného Vrchním soudem v Praze. Svá tvrzení o nerespektování základních zásad trestního řízení doplnil obviněný opisem své stížnosti proti rozhodnutí o uložení věcí do úschovy a „výpisem z namítaného porušování zákona Vrchním soudem v Praze obsaženého v podaném podnětu Ministerstvu spravedlnosti ČR 10. 5. 2011“ (jde o obsáhlý seznam ustanovení trestního řádu, která měla být v řízení porušena, s krátkými notickami, v čem porušení mělo spočívat). Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. V rámci svého návrhu namítá obviněný (a to navíc značně nekonkrétně) skutečnosti, které by mohly být eventuelně předmětem přezkumu v rámci rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí ve věci samé. Současně tvrdí, že má pochybnosti o možnosti soudců Vrchního soudu v Praze nestranně rozhodnout o jeho stížnosti proti usnesení o uložení věcí do úschovy, přičemž pro uplatnění takových pochybností upravuje trestní řád v § 30 a násl. institut vyloučení orgánů činných v trestním řízení. I kdyby tedy v dané věci existovaly skutečnosti odůvodňující pochybnosti o nepodjatosti členů senátu Vrchního soudu v Praze rozhodujícího v projednávané věci, nemohlo by to být důvodem delegace podle § 25 tr. ř., neboť trestní řád pro takový případ předpokládá jiný postup. Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. ledna 2012 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch