11 Td 8/2012-15 U S N E S E N Í Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. Š., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. a rozhodl t a k t o : Podle § 25 tr. ř. s e z a m í t á návrh obviněného J. Š. na odnětí jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2003 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. Š. byl v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2003 rozsudkem tohoto soudu ze dne 7. 9. 2004 uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let s odkladem na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem. Dále byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem II. obžaloby. Vrchní soud v Praze k odvolání státního zástupce i obviněného rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004, zrušil napadený rozsudek a sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V dalším bylo odvolání obviněného zamítnuto, ve zprošťující části byl rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. V novém hlavním líčení byl J. Š. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 3 To 35/2006, odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 5 000 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 4 T 3/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004. Řízení bylo vedeno proti uprchlému. K návrhu obviněného na povolení obnovy řízení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 4 T 6/2009, rozhodnuto tak, že podle § 283 písm. d) tr. ř. byl návrh na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Plzni vedené pod sp. zn. 4 T 3/2003, pokud jde o bod I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004, zamítnut, protože nebyly shledány důvody obnovy podle § 278 odst. 1 tr. ř. Stížnost obviněného byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 3 To 67/2011, zamítnuta. K návrhu obviněného na zrušení rozhodnutí vydaných v řízení proti uprchlému byl podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 4 T 3/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 3 To 35/2006. Dne 22. 2. 2012 rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením, sp. zn. 4 T 3/2003, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 tr. ř. jsou předseda senátu Krajského soudu v Plzni JUDr. Přemysl Špicar a přísedící Jana Hrdinová a Ing. Pavel Koucký vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 T 3/2003, pokud jde o bod II. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 2 KZv 23/2002, kdy byl J. Š. obžalován pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, o které nebylo dosud rozhodnuto. Dne 6. 3. 2012 navrhl obviněný podle § 25 tr. ř. odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě. Svůj návrh zdůvodnil tím, že se ztotožňuje s důvody výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byli členové senátu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. V rámci rozhodování o povolení obnovy řízení tento senát setrval na věrohodnosti svědka S. a to i přes to, že při veřejném zasedání tento svědek svou výpověď naprosto změnil. Ostatní obvinění G., J. a Z., kteří byli stíháni u Krajského soudu v Ostravě, neboť trestní věc byla v přípravném řízení rozdělena, byli obžaloby zproštěni, přičemž stejně jako ve věci obviněného, i zde byla stěžejním důkazem výpověď svědka S. Vzhledem k tomu, že se senát Krajského soudu v Plzni sám z důvodu případné podjatosti vyloučil z vykonávání úkonů trestního řízení, a vzhledem k tomu, že Krajský soud v Ostravě stejnou výpověď stejného svědka posuzuje jinak a to ve prospěch obviněných, zatímco Krajský soud v Plzni ji posuzuje v neprospěch obviněného Š., obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odňal trestní věc sp. zn. 4 T 3/2003 Krajskému soudu v Plzni a přikázal ji Krajskému soudu v Ostravě. Závěrem obviněný ještě dodal, že vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě, kde bydlí i celá jeho rodina, se kterou je v pravidelném kontaktu. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Důvodem pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. nemůže v žádném případě být skutečnost, že soud hodnotil stejný důkaz s jiným výsledkem, než jiný soud v odlišné trestní věci. Takový postup by byl nepochybně porušením zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a v důsledku toho i práva na spravedlivý proces vyjádřeného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovněž citované zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na tom nic nemění skutečnost, že samotný Krajský soud v Plzni rozhodl o vyloučení předsedy senátu a dvou přísedících se zdůvodněním, že by zejména u obviněného mohla vyvstat pochybnost o jejich schopnosti rozhodovat nestranně, a to vzhledem k tomu, že v předchozím řízení a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení (který podal obviněný ve vztahu k bodu I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004) považoval senát původní výpovědi svědka R. S. za věrohodné a v nyní projednávané části – bodu II. obžaloby je rovněž jedním ze stěžejních svědků R. S. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni podle § 31 odst. 1 tr. ř. dosud nenabylo právní moci, stížnost podanou proti němu státním zástupcem bude projednávat Vrchní soud v Praze, na kterém je, aby posoudil její důvodnost, resp. oprávněnost obavy o důvěru obviněného v nestranné rozhodování Krajského soudu v Plzni. Navíc vyloučil se pouze jeden senát Krajského soudu v Plzni a důvody, které pro své vyloučení uvedl, nejsou takové povahy, aby měly význam pro případné zpochybnění nepodjatosti všech senátů krajského soudu v Plzni. Nadto by Nejvyšší soud v konečném důsledku, pokud by návrhu obviněného vyhověl, v podstatě určoval, jak má být daný důkaz hodnocen. Důvodem pro odnětí a přikázání věci dále nemůže být ani skutečnost, že obviněný vykonává trest ve Věznici Heřmanice a jeho příbuzní se zdržují v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. dubna 2012 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch